Jak to vypadá prakticky?

Dítě si sedne do pohodlného křesla, na hlavu dostane lehké senzory (nebolí to, nic nevysílají, jen „naslouchají“ mozkové činnosti). Před sebou má obrazovku – může na ní být jednoduchá hra, pohyblivý obrázek nebo třeba animovaný film. A tady přichází to nejdůležitější – dítě ovládá obrazovku svým mozkem.

Například: když se jeho mozek dostane do klidného režimu (nebo naopak – do režimu pozornosti), film běží dál. Když sklouzne zpět do neklidu nebo přílišné aktivity, obraz se zastaví nebo ztmavne.

Je to, jako by se mozek sám učil, co funguje. Dítě si začne všímat, co dělá dobře, a mozek si pomalu osvojuje nový způsob fungování. Je to trénink – stejně jako posilování svalů, jen tady cvičíme vnitřní klid, pozornost, koncentraci a soustředění. Pro rodiče, kteří hledají, jak pomoci dítěti s ADHD bez léků, je biofeedback vítanou alternativou.

Chvíle pro rodiče

Možná největší úlevou pro rodiče bývá ten moment, kdy jejich dítě po pár sezeních najednou zvládne úkol, který předtím znamenal slzy. Nebo když slyší:
„Mami, dneska jsem se ve škole líp soustředil.“
Je to malý zázrak – ne ve smyslu zázračné metody, ale zázrak víry, že dítě má v sobě tu sílu. A že maminka nebo táta v tom nemusí být pořád sami.

Biofeedback je sice práce s mozkem. Ale také srdcem. Protože někdy je potřeba začít u rodičů – říct jim, že nejsou slabí, když jsou unavení. Že hledat cesty je statečnost. A že každá taková cesta stojí za to.

A víte co? Rodiče si často po několika týdnech všimnou, že se doma změnilo víc než jen to, že dítě udělá úkol bez slz. Mění se atmosféra. Je míň křiku. Více klidu. A především – víc důvěry.